ZŠ Dr. Edvarda Beneše, Nám. Jiřího Berana 500, Praha - Čakovice, 196 00

Stav a vývoj mikroklimatu je v úzké souvislosti s vodním režimem krajiny. Vodní režim (tzv. malý vodní cyklus) v městském prostředí je v mnohém odlišný od vodního režimu ve venkovské krajině či v člověkem téměř nedotčené přírodě. Ve velkoměstech nacházíme jen malé množství vodních ploch a vodních toků. Naopak je zde velké zastoupení nepropustných povrchů, které zakrývají půdu a mění tak její vlastnosti. Tím nepřímo ovlivňují i vlastnosti vzduchu a výskyt rostlin a živočichů. Jedním z významných důsledků je změna mikroklimatu. Zpravidla se jedná o změnu negativní.

Žáci zkoumají vodní poměry ve vybraných lokalitách a současně se seznamují s danou problematikou také teoreticky.

Projektové aktivity (klíčové označeny *):

  • * Zkouška vsakování na různých typech povrchů
  • * Vodní cyklus v městské krajině
  • * Mapování a analýza vodních prvků
  • Posouzení kvality vody ve vodním toku nebo nádrži
  • * Shrnutí, zhodnocení, návrhy na zlepšení

ZDROJE VODY VE MĚSTĚ

Kde všude se skrývá voda v krajině? Především ve vzduchu (v podobě vodní páry, dešťových i sněhových srážek) a v půdě. Prostředníkem mezi nimi jsou rostliny, které čerpají vodu z půdy a odevzdávají ji do ovzduší.

Nejlépe je voda vidět přímo ve vodních tocích a přirozených i umělých vodních nádržích. Tyto vodní prvky plní v krajině řadu důležitých funkcí, a to nejen v souvislosti s mikroklimatem. Jsou to například:

- místo života a rozmnožování živočichů a vodních rostlin, napajedlo pro zvířata,

- místo rybolovu,

- zdroj vzdušné vlhkosti (vypařováním),

- ochlazování okolí (vypařováním),

- lapač prachu a pylu,

- zdroj půdní vlhkosti (vsakováním),

- doplňování zásob podzemní vody (vsakováním),

- výroba elektrické energie (vodní elektrárny)

- estetická funkce (zkrášlení místa),

- rekreační funkce (místo sportu a odpočinku).

Pro udržení příznivého mikroklimatu jsou nejcennější vodní prvky

- s velkou plochou hladiny (umožňují intenzivní výpar),

- s přirozenými břehy (existuje spojení s půdní vlhkostí, s podzemními zdroji vody)

- meandrující vodní toky (meandrování zpomalí průchod vody lokalitou, voda se může vypařovat i vsakovat do okolí).

 

MALÝ A VELKÝ VODNÍ CYKLUS

 

Velký vodní cyklus je koloběh, v němž se voda (v různých skupenstvích) přesouvá mezi pevninou a oceánem. Zjednodušeně můžeme říct, že z rozsáhlé vodní plochy moří a oceánů se vypařuje velké množství vody, které vlivem proudění vzduchu putuje nad pevninu a dopadá na ni v podobě dešťových či sněhových srážek. Část vody se po dopadu dostane přímo nebo skrze půdu do vodních toků a odtud opět do moře.

malém vodním cyklu voda koluje pouze v rámci téže pevniny (v našich podmínkách především mezi půdou, vegetací, ovzduším a vodními toky a nádržemi). Mezi místem výparu a místem dopadu srážek je podstatně menší vzdálenost než ve velkém vodním cyklu. Navzdory svému názvu způsobuje malý vodní cyklus většinu srážek dopadajících na pevninu.

 

SPECIFIKA MALÉHO VODNÍHO CYKLU V MĚSTSKÉ KRAJINĚ

 

V městské krajině je malý vodní cyklus narušen, a to především kvůli velkému zastoupení nepropustných povrchů, nedostatku zeleně i vodních prvků.

Povrchy, které jsou nepropustné nebo špatně propustné pro vodu, najdeme na zemi i na střechách budov. Patří mezi ně asfalt, beton, dlažební kostky („kočičí hlavy“), betonová dlažba, kamenná dlažba. Mezi propustné povrchy patří štěrk, štěrkový trávník, trávník (či jiný vegetační kryt), mulčovací kůra, dřevěné rošty, dřevěná dlažba, dlažba se zatravněnými spárami, porézní dlažba, vegetační tvárnice, zatravněné voštiny, písek.

Propustné povrchy dokážou absorbovat vodu, která se později vypařuje a zvyšuje vlhkost vzduchu, čímž pozitivně ovlivňuje mikroklima. Část vody, která v zemi zůstane, zvýší půdní vlhkost a doplní zásoby podzemní vody. Je také využita rostlinami, které ji později z listů vypaří do vzduchu.

Nepropustné povrchy vodu nepohltí, ta proto odteče do kanalizace a odtud do vodních toků a dále pryč z daného území, místo toho, aby se vsakovala a následně se vypařováním vracela do ovzduší. Půda, která je takovým způsobem zakrytá, se vyznačuje nízkým obsahem vody a také kyslíku. Nemohou v ní růst rostliny, živočichové zde žijí jen velmi omezeně.

Praktickými důsledky jsou nízká vlhkost a vysoká prašnost vzduchu, malá půdní vlhkost, nízká hladina spodní vody, vysychání pramenů, hynutí vegetace. Krajina celkově vysychá. Neprší pravidelně a mírně, spíše dochází k přívalovým dešťům, které způsobují lokální povodně.

Existují však možnosti, jak vrátit srážkovou vodu do přirozeného koloběhu. Hlavními opatřeními jsou přeměna nepropustných zpevněných ploch na propustné, výsadba zeleně, vybudování zařízení na zadržování dešťové vody (např. jezírka, sudy) a zařízení na vsakování dešťové vody. Mezi zařízení na vsakování dešťové vody patří také stále oblíbenější zelené střechy. Zelenou střechou rozumíme střechu domu nebo garáže, na níž dochází k absorpci dešťové vody na vhodném substrátu (štěrk, zemina s vegetací, oblázky, apod.) současně s hlukovou a tepelnou izolací a ochranou povrchu.

 

JAK LAICKY POSOUDIT KVALITU VODY

 

Existuje mnoho metod sloužících k orientačnímu posouzení kvality vody. Nejjednodušším způsobem je posouzení zápachu a zbarvení vody, přičemž zpravidla platí, že voda čirá, bez zatuchlosti a zápachu je kvalitní.

Spolehlivější metodou je určení bezobratlých živočichů přítomných ve vodě. Není důležité jen jejich množství. Klíčové je nalézt mezi nimi bioindikátory, tedy ty živočichy, kteří jsou citliví na čistotu vody.

Měření pH je pouze orientační metodou, protože tato vlastnost vody je velmi proměnlivá. Mění se během roku, ale také během dne a noci. Ve dne probíhá fotosyntéza, proto je pH vyšší (při fotosyntéze se totiž spotřebovává oxid uhličitý CO2, který se ve vodě běžně rozpouští za vzniku slabé kyseliny). Například v rybnících může při přemnožení řas a sinic dosáhnout pH až silně zásaditých hodnot přes 10. Naopak v mokřadech, v nichž hojně roste mech rašeliník (tzv. rašeliniště), bývá voda extrémně kyselá - pH zde klesá až k hodnotě 3. Na hodnotu pH má vliv také teplota, složení podložní horniny (např. na žulovém podloží je pH kyselé, na vápenném podloží zásadité) či výskyt bakterií.

pH vody udává, zda je kyselá nebo zásaditá (zásaditost je opakem kyselosti). Vyjadřuje se číslem na škále od 0 do 14. Velmi kyselé roztoky (např. kyselina sírová) mají hodnotu pH 0, velmi zásadité roztoky (např. louh) mají hodnotu pH 14. pH 7 je neutrální (např. čistá destilovaná voda). Stupnice pH je logaritmická, což znamená, že např. pH 6 je desetkrát kyselejší než pH 7, pH 5 je stokrát kyselejší než pH 7 apod.

1) * Zkouška vsakování narůzných typech povrchů

Anotace

Žáci si uvědomí, které typy povrchů jsou v okolí školy nejčastější. Provedou opakovaně jednoduchý experiment a zjistí, že povrchy se liší schopností přijímat vodu. Zhodnotí zkoumanou lokalitu z hlediska retenční schopnosti a s pomocí fotografie pořízené v terénu navrhnou konkrétní změny povrchů ve zkoumané lokalitě.

Cíle

Žák zhodnotí různé typy povrchu z hlediska vhodnosti pro zadržování dešťové vody v daném místě.

Žák zhodnotí zkoumanou lokalitu z hlediska zastoupení propustných a nepropustných ploch.

Žák navrhne konkrétní opatření pro lepší zadržování dešťové vody ve zkoumaném místě.

Místo

Problematická, případně i kontrolní lokalita.

Potřebný čas

30minut v terénu (+ čas na přesun na lokalitu), následně v jiný den 45 minut ve třídě.

Pomůcky

Do terénu:

Smetáček,

pro každý tým: stopky nebo hodinky s vteřinovou ručičkou, propiska, 2 l vody v lahvi, plastová trubka se stupnicí, minimálně 80g plastelíny k utěsnění válce, pracovní list č. 12, pevná podložka na psaní.

Do třídy: počítač s barevnou tiskárnou, pro každý tým: 2 fotografiez terénu a 2 výřezy satelitních snímků, lepidlo, 2 pracovní listy č. 13, karta s fotografiemi propustných povrchů.

Příprava učitele

Sledovat počasí 3 dny před pokusem. Zaúkolovat týmy, aby si přinesly láhev o objemu minimálně 2 litry, propisku, tvrdou podložku na psaní, stopky a lepidlo. Před aktivitou ve třídě vytisknout fotografie z terénu a výřezy satelitní mapy.

Pracovní postup

Práce v terénu

Tuto aktivitu lze uskutečnit pouze tehdy, pokud předcházely alespoň tři dny bez vydatného deště.

Třída se přemístí do vybrané problematické lokality. Každý tým si ze školy vezme minimálně 2 litry vody ve vlastních láhvích. Učitel naváže na aktivitu, v níž se žáci zabývali vlhkostí vzduchu, tedy množstvím vodní páry ve vzduchu. Pokládá žákům otázky: „Na kterém místě jste naměřili nejnižší a nejvyšší relativní vlhkost vzduchu? Jakými způsoby se voda do vzduchu dostává? V jakých dalších podobách se ve městě vyskytuje přirozená (tedy ne z kohoutku) voda kromě vodní páry ve vzduchu? K čemu je v městské krajině potřebná, užitečná? Jak krajina zadržuje vodu?“

Učitel dá každému týmu pracovní list č. 12, plastovou trubku se stupnicí a minimálně 80g plastelíny. Sdělí žákům, že provedou sérii pokusů, které odhalí, jak různé povrchy přítomné v městské krajině umí vsakovat vodu. Vyzve týmy, aby si každý z nich vybral v problematické lokalitě tři libovolné typy povrchů. Zároveň by si týmy měly zvolit odlišné povrchy, aby třída jako celek získala informace o co největším množství různých povrchů. Každý tým stanoví hypotézu, tj. pokusí se odhadnout, který z povrchů bude nejvíce a který nejméně propustný.

Každý tým provede na každém ze zvolených povrchů čtyřminutovou zkoušku vsakování následujícím způsobem: Na měkkém povrchu (tráva, písek apod.) trubku zatlačíme několik milimetrů do povrchu. Před zkouškou na tvrdém povrchu je potřeba nejprve povrch zamést smetáčkem. Trubku přiložíme na vodorovném místě kolmo k povrchu a mezery mezi povrchem a trubkou utěsníme velkým množstvím plastelíny (minimálně 80g, tj. 4 válečky) -viz obrázek. Plastelínu ovšem musíme předtím dostatečně prohníst, abychom ji zahřáli a zbavili bublinek vzduchu. Plastelínu použijeme všechnu najednou. Pokud se namočí nebo znečistí, jsou její těsnící schopnosti výrazně sníženy. Během pokusu trubku stále držíme v kolmé pozici. Nalijeme do ní 200 ml vody (poznáme na stupnici) a ihned začneme stopovat čas 4 minuty. Po čtyřech minutách zjistíme na stupnici, kolik vody se vsáklo. Pokud se během prvních dvou minut nevsákne ani 1ml vody a následně voda začne unikat pod modelínou, je povrch považován za nepropustný.

Žáci zaznamenají výsledky všech zkoušek do tabulky v pracovním listu č. 12 a ohodnotí propustnost povrchů. Učitel vyfotografuje žáky při práci a všechny zkoumané povrchy.

Pro následnou práci ve třídě je také potřeba, aby učitel pořídil fotografie poskytující celkový pohled na problematickou lokalitu tak, aby na fotografiích byly jednotlivé povrchy patrné (viz pracovní list č. 13 pro učitele). Pro srovnání je vhodné, aby učitel pořídil i fotografii celkového pohledu na kontrolní lokalitu (lze při některé z předchozích terénních aktivit).

Na kontrolní lokalitě provádíme vsakovací zkoušku pouze napovrších, které nejsou přítomny v problematické lokalitě a pouze v případě, vyskytují-li tam ve velké míře.

Po skončení vsakovacích zkoušek se žáci sejdou a vymění si zjištěné informace. Seřadí povrchy podle propustnosti. Učitel si s žáky stoupne na nepropustný povrch, nejlépe na chodník či parkoviště, a ptá se, kam odteče dešťová voda z tohotopovrchu. Žáci mají za úkol sledovat sklon terénu a vymyslet odpověď. Cesta dešťové vody zpravidla končí v nejbližším kanálu. Učitel se dále ptá, kam voda z kanalizace pokračuje.Žáci by měli dojít k závěru, že odteče až do moře. Učitel zmíní, že v centrech měst může podíl plochs nepropustným povrchem dosahovat více než 70%! Následně se učitel zeptá, co se stane s dešťovou vodou, která spadne do trávy. Žáci vyjadřují své nápady.

Práce ve třídě

Pro pokračování aktivity ve třídě je nutné, aby učitel vytisknul fotografie ukazující celkový pohled na problematickou, případně i kontrolní lokalitu. Stačí vytisknout pro každý tým jednu fotografii, ideálně pro každý tým jinou. Fotografie by měly mít rozměr přibližně 10 x 15 cm. Kromě těchto fotografií učitel vytiskne vícekrát výřez ze satelitní mapy (z běžně dostupných internetových zdrojů, např. Google Mapy) pro každou zkoumanou lokalitu. Jedná se tedy o letecký pohled na místo, které učitelv předchozí části aktivity fotografoval.

Každý tým se rozdělí na polovinu, přičemž jedna polovina týmu dostane vždy fotografii celkového pohledu na lokalitu a druhá polovina dostane výřez satelitní mapy. Žáci vlepí obrázky do středu pracovního listu č. 13 nebo na velký papír. Popíšou všechny přítomné povrchy a posoudí jejich vhodnost pro danou lokalitu a pro utváření příznivého mikroklimatu. U nevhodných povrchů navrhnou jejich výměnu za jiný povrch (viz ukázkav pracovním listu č. 13 pro učitele). Inspiraci mohou hledatna kartě s fotografiemi propustných povrchů.

Po uplynutí dvaceti minut si týmy vzájemně prezentují své návrhy. Společně vyznačí v mapě městské části místa, kde prováděli vsakovací zkoušky.

Možná úskalí

Nevhodné počasí: voda se nebude vsakovat, je-li půda už nasycena povydatném dešti. Při nedodržení všech pokynů pracovního postupu bude i na nepropustném povrchu voda unikat mezi válcem a povrchem.

Povinné výstupy

Za každý tým vyplněný pracovní listy č. 12 a č. 13, fotografie zkoumaných povrchů, fotografie lokality jako celku, fotografie žáků při práci.

2) * Vodní cyklus v městské krajině

Anotace

Žáci si připomenou rozdíly mezi malým a velkým vodním cyklem. Týmy si zahrají deskovou hru, při níž si uvědomí, jak je vodní cyklus ve městě narušen. Diskutují o příčinách, následcích a možných kompenzacích tohoto narušení.

Cíle

Žák vysvětlí rozdíl mezi malým a velkým vodním cyklem.

Žák vysvětlí rozdíl mezi průběhem malého vodního cyklu v přírodní a městské krajině.

Žák objasní příčiny a důsledky narušení malého vodního cykluv městské krajině a navrhne zlepšující opatření.

Žák vysvětlí, co je zelená střecha.

Místo

Třída, ideálně vybavená interaktivní tabulí či projektorem propojenýms žákovským PC.

Potřebný čas

40minut.

Pomůcky

Schéma vodních cyklů (v elektronické podobě),

prokaždý tým: informační list se schématem vodních cyklů, herní plán Cesta kapky, pravidla hry pro žáky, hrací kostka, 24 nebo 25 figurek (počet musí být dělitelný počtem žáků ve skupině), informační list s fotografiemi propustných povrchů, kartas fotografiemi zelené střechy, mapa městské části.

Příprava učitele

Není nutná.

Pracovní postup

Úvodní část hodiny je věnována objasnění malého a velkého vodního cyklu. Učitel promítne na interaktivní tabuli schéma vodních cyklů, případně dá týmům schémata vytištěná. Žáci mají popsat, co se na obrázku děje (vypařování, srážky, odtok vody atd.). Učitel vysvětlí rozdíl mezi malým a velkým vodním cyklem.

Následuje simulační desková hra Cesta kapky. Hra má demonstrovat narušení malého vodního cyklu ve městě, což ovšem učitel neprozradí. Každý tým má k dispozici hrací plán, pokyny ke hře, kostku a 24 nebo 25 figurek (jejich počet musí být dělitelný počtem žáků v týmu). Všechny týmy hrají paralelně.

Pravidla hry: Každý žák má k dispozici několik figurek představujících kapky vody ve vzduchu. První žák nejprve nasadí jednu figurku do levého horního rohu obrázku a hází kostkou několikrát za sebou, dokud jeho kapka nedoputuje do velké bubliny v levénebo pravé části obrázku.Teprve potom nasazuje kapku další žák. Po posledním žákovi nasazuje figurku znovu první žák. Čísla 1 až 6 znamenají, žese žáci mají rozhodnout podle hodnoty, která na kostce padne. Symbol S/L znamená, že se mají rozhodnout podle toho, zdana kostce padne sudé či liché číslo. První kolo končí ve chvíli, kdy všechny kapky doputovaly do bublin v levé nebopravé části obrázku. Kapky v levé části obrázku zůstalyv krajině, kde pršelo, a proto se smějí vrátit do hry -s těmito kapkami se hraje druhé kolo, žáci se opět střídají. Počet kapek ve druhém kole tedy bude nižší nežv prvním kole. Hra končí ve chvíli, kdy se v bublině vpravé části obrázku nahromadí 20 kapek.

Vysvětlení hry pro učitele: Poměr kapek, které skončí v každém kolev moři, vůči kapkám, které zůstanou v krajině, by se měl blížit 50:50, a odpovídá tedy minimálně 50% zastoupení nepropustných povrchů ve městě. Kapky, které dopadly na propustný povrch či na vodní hladinu, mohou v krajině zůstata opět se vypařit, což odpovídá malému vodnímu cykluv přírodě. Kapky, které dopadly na nepropustný povrch,doputovaly až do moře a tak se dostaly z malého do velkého vodního cyklu. Ten na pevninu přináší obecně menšinu srážek. Navíc se oslabením malého vodního cyklu zvyšují extrémy počasí. Proto kapky ve hře „čekají“ až naroste jejich počet na dvacet a teprve potom vyprší nad pevninou, a to jako přívalový déšť, který může způsobit lokální povodeň či být doprovázen krupobitím.

Důležité je shrnutí po skončení hry. Učitel se ptá: „V jakém skupenství se vyskytuje voda ve vzduchu? Na jaké povrchy kapky dopadaly? Co se stalo s kapkami, které dopadly do parku? Co sestalo s kapkami, které dopadly na střechu domu? Jak dopadlo první kolo hry? Proč? Která část obrázku reprezentuje malý vodní cyklus? Která část obrázku reprezentuje velký vodní cyklus? Kam by kapky z mraku putovaly, kdyby byl na obrázku místo města les?“

Učitel shrne hlavní příčiny a důsledky narušení malého vodního cyklu ve městech. Připomene si s žáky zjištění z předchozí terénní aktivity, tj. jaké je zastoupení nepropustných ploch ve zkoumaných lokalitách. Řekne, že kromě zvyšování podílu propustných povrchů (žáci navrhovali v pracovním listu č. 13) existují i jiné možnosti, jak obnovit malý vodní cyklus, např. sázet stromy, budovat malé vodní nádrže či zelené střechy. Učitel vysvětlí, co znamená zelená střecha a ukáže žákům její fotografie. Ptá se, zdavědí o nějaké zelené střeše v okolí. Zbývá-li 5 minut času, učitel může pomocí počítače s internetovým připojením a interaktivní tabule zobrazit satelitní mapu okolí školy. Žáci hledají na snímku zelené střechy.

Možná úskalí

Nejsou.

Povinné výstupy

Fotografie žáků při hře.

3) * Mapování a analýza vodních prvků

Anotace

Pomocí brain stormingu si žáci připomenou různé typy vodních toků a nádrží. Vydají se do okolí školy hledat vodní prvky vyznačené v mapě. Posoudí jejich kvalitu a význam pro mikroklima. V závěru zhodnotí stav celé lokality z hlediska dostatečnosti vodních prvků.

Cíle

Žák vyjmenuje alespoň tři mikroklimatické funkce, jež vodní prvky v krajině plní.

Žák vyjmenuje běžné typy vodních prvků a porovná jejich význam pro mikroklima.

Žák analyzuje vodní prvky v okolí školy z hlediska jejich velikosti, typu, mikroklimatických i dalších funkcí.

Žák zhodnotí okolí školy z hlediska dostatečnosti vodních prvků.

Místo

Širší okolí školy zahrnující problematickou lokalitu a ideálně také kontrolní lokalitu, následně třída s interaktivní tabulí či projektorem propojeným s učitelovým PC.

Potřebný čas

45 minut v okolí školy, následně 25 minut ve třídě.

Pomůcky

Mapa městské části nebo mapa okolí školy,

pro každý tým: pracovní list č. 14, informační list - hodnocení vodních prvků, propiska, tvrdá podložka na psaní.

Příprava učitele

Zajistit, aby si týmy vzaly do terénu propisku a tvrdou podložku na psaní.

Pracovní postup

Prácev terénu

Učitel se přesune s žáky před školu. Naváže na předchozí aktivity zabývající se koloběhem vody, obsahem vody ve vzduchu a v půdě. Řekne žákům, že dnes budou zkoumat okolí školy z hlediska přítomnosti a kvality vodních toků a nádrží. Pokládá žákům otázky „Jaké druhy vodních toků znáte? Jaké druhy vodních nádrží znáte? Jaké vodní prvky najdeme pouze ve městě?“ Žáci vyjadřují své názory.

Učitel řekne, že cílem hodiny je najít a zhodnotit co nejvíce vodních prvků v okolí. Ukáže žákům mapu městské částis vyznačenými vodními prvky. Žáci mají za úkol společně naplánovat co nejkratší trasu spojující všechny vyznačené vodní prvky.

U prvního prvku učitel rozdá týmům pracovní listy č. 14 a informační listy prozhodnocení vodních prvků. Žáci prostudují přehled funkcí, které mohou vodní prvky plnit. Učitel se ptá, které z funkcí mají souvislost s mikroklimatem, žáci říkají a zdůvodňují své názory. Učitel vysvětlí, že význam, hodnota vodního prvku nezáleží jen na jeho velikosti a podobě, aleprávě na funkcích, které plní. Učitel popíše, jaký je rozdíl mezi zpevněným a nezpevněným břehem, a mezi přímýma meandrujícím tokem.

Týmy samostatně, s pomocí informačního listu, vodní prvek očíslují v mapě i v pracovním listu, popíšou a ohodnotí. Učitel každý zaevidovaný vodní prvek či soustavu prvků vyfotografuje. Stejně postupují u každého dalšího prvku.

Po návratu do školy učitel překopíruje pořízené fotografie do svého počítače.

Práce ve třídě

Učitel promítá fotografie vodních prvků v pořadí, v jakém je navštívili. Žáci je pojmenovávají. Týmy porovnávají, jak jednotlivé prvky popsaly a ohodnotily. Každý tým provede bodový součet všech prvků. Týmy společně zhodnotí stav lokality.

Alternativa

Žáci pracují na terénním úkolu ve svém volném čase (buď v celém týmu, nebo v doprovodu rodičů). Dostanou mapu bez vyznačení vodních prvků. Soutěží v nalezení co největšího množství prvků. Každý nalezený prvek vyfotografují, zaznamenají do pracovního listu a zanesou jeho polohu do mapy. Pořízené fotografie musí žáci doma přenést do počítače a následně donést do školy ve formátu, který určí učitel.

Možná úskalí

Časová náročnost - délka aktivity záleží na množství vodních prvků v okolí školy.

Povinné výstupy

Za každý tým vypracovaný pracovní list č. 14, fotografie nalezených vodních prvků., mapa okolí školy s očíslovanými vodními prvky.

4) Posouzení kvality vody ve vodním toku nebo nádrži

Anotace

Žáci zkoumají blízkou vodní nádrž či vodní tok. Loví bezobratlé živočichy, identifikují mezi nimi bioindikátory. Všímají si zbarvení a zápachu vody, měří pH. Na základě svých zjištění posoudí kvalitu vody.

Cíle

Žák ovládá práci s pomůckami k odchytu a sběru vodních bezobratlých živočichů.

Žák určí vodní bezobratlé živočichy s pomocí určovacího klíče.

Žák dodržuje pravidla bezpečné manipulace s živočichy přijejich odchytu a pozorování.

Žák vysvětlí pojem bioindikátor, identifikuje bioindikátory mezi nalezenými živočichy.

Žák vysvětlí, co je pH a jaký má vztah ke kvalitě vody.

Žák se orientuje na stupnici pH, změří reakci univerzálním indikátorovým papírkem.

Žák zhodnotí kvalitu vody na základě zbarvení, zápachu, pH vody a přítomnosti vodních živočichů.

Místo

Vodní tok nebo vodní nádrž v okolí školy.

Potřebný čas

45minut + čas na přesun na lokalitu.

Pomůcky

Pro každý tým: pracovní listy č. 15 a č. 16, informační list k posouzení kvality vody a měření pH, dichotomický určovací klíč vodních bezobratlých, lupa, cedník, zkumavka s třemi kusy pH indikačních papírků, 2 bílé plastové misky, plastová kádinka anebo průhledný kelímek, pinzeta, tvrdá podložka na psaní, propiska, pitná voda z vodovodu v půllitrové průhledné láhvi.

Příprava učitele

Zajistit, aby si týmy vzaly do terénu propisku, pinzetu, tvrdou podložku napsaní a pitnou vodu z vodovodu v půllitrové průhledné láhvi.

Pracovní postup

Aktivita je vhodná zejména tehdy, nachází-li se vodní tok či nádrž přímo v problematické nebo kontrolní lokalitě.

Třída se přemístí do terénu. Učitel rozdá týmům informační listyk posouzení kvality vody. Vysvětlí žákům, co je pH a jak se měří, žáci prostudují informační list. Dále učitel rozdá týmům určovací klíč i pracovní listy č. 15 a 16. Seznámí je s postupem práce při určování barvy a zápachu vody as používáním určovacího klíče. Předvede manipulaci s pomůckami k lovu a sběru živočichů a zdůrazní nutnost šetrného zacházení s živými živočichy. Společně s žáky zopakuje, co znamená pojem bioindikátor. Vysvětlí dělení bioindikátorů do 3 skupin. Na práci stanoví časový limit 20 minut.

Dále již pracují týmy samostatně, učitel pouze kontroluje plnění jednotlivých úkolů a poskytuje rady. Učitel doporučí, aby si žáci v týmu rozdělili úkoly, nejlépe tak, že dva žáci měří pH, posuzují zbarvení a zápach vody a zbylí žáci lovía určují bezobratlé živočichy. Ulovené živočichy žáci uchovávají pro prezentaci. Průběžně vyplňují pracovní listy. Donesli-li žáci ze školy pitnou vodu z kohoutku, mohou změřit její pH a porovnat s vodou z terénu.

Učitel vyfotografuje zkoumanou lokalitu a žáky při práci.

Po 20 minutách následuje prezentace týmových výsledků. Žáci porovnají naměřené ukazatele a vzájemně si ukážou nalovené živočichy. Společně stanoví stupeň znečištění vybrané lokality.

Možná úskalí

Časová náročnost, nebezpečí spojená s pobytem u vody.

Povinné výstupy

Za každý tým vypracovaný pracovní list č. 15 a 16, fotografie zkoumané lokality, fotografie žáků při práci.

Zkouška vsakování na různých typech povrchů

Vodní cyklus v městské krajině

Mapování a analýza vodních prvků

Posouzení kvality vody ve vodním toku nebo nádrži


Bude doplněno.