ZŠ Dr. Edvarda Beneše, Nám. Jiřího Berana 500, Praha - Čakovice, 196 00

Stav a vývoj mikroklimatu je v úzké souvislosti s vodním režimem krajiny. Vodní režim (tzv. malý vodní cyklus) v městském prostředí je v mnohém odlišný od vodního režimu ve venkovské krajině či v člověkem téměř nedotčené přírodě. Ve velkoměstech nacházíme jen malé množství vodních ploch a vodních toků. Naopak je zde velké zastoupení nepropustných povrchů, které zakrývají půdu a mění tak její vlastnosti. Tím nepřímo ovlivňují i vlastnosti vzduchu a výskyt rostlin a živočichů. Jedním z významných důsledků je změna mikroklimatu. Zpravidla se jedná o změnu negativní.

Žáci zkoumají vodní poměry ve vybraných lokalitách a současně se seznamují s danou problematikou také teoreticky.

Projektové aktivity (klíčové označeny *):

  • * Zkouška vsakování na různých typech povrchů
  • * Vodní cyklus v městské krajině
  • * Mapování a analýza vodních prvků
  • Posouzení kvality vody ve vodním toku nebo nádrži
  • * Shrnutí, zhodnocení, návrhy na zlepšení

ZDROJE VODY VE MĚSTĚ

Kde všude se skrývá voda v krajině? Především ve vzduchu (v podobě vodní páry, dešťových i sněhových srážek) a v půdě. Prostředníkem mezi nimi jsou rostliny, které čerpají vodu z půdy a odevzdávají ji do ovzduší.

Nejlépe je voda vidět přímo ve vodních tocích a přirozených i umělých vodních nádržích. Tyto vodní prvky plní v krajině řadu důležitých funkcí, a to nejen v souvislosti s mikroklimatem. Jsou to například:

- místo života a rozmnožování živočichů a vodních rostlin, napajedlo pro zvířata,

- místo rybolovu,

- zdroj vzdušné vlhkosti (vypařováním),

- ochlazování okolí (vypařováním),

- lapač prachu a pylu,

- zdroj půdní vlhkosti (vsakováním),

- doplňování zásob podzemní vody (vsakováním),

- výroba elektrické energie (vodní elektrárny)

- estetická funkce (zkrášlení místa),

- rekreační funkce (místo sportu a odpočinku).

Pro udržení příznivého mikroklimatu jsou nejcennější vodní prvky

- s velkou plochou hladiny (umožňují intenzivní výpar),

- s přirozenými břehy (existuje spojení s půdní vlhkostí, s podzemními zdroji vody)

- meandrující vodní toky (meandrování zpomalí průchod vody lokalitou, voda se může vypařovat i vsakovat do okolí).

 

MALÝ A VELKÝ VODNÍ CYKLUS

 

Velký vodní cyklus je koloběh, v němž se voda (v různých skupenstvích) přesouvá mezi pevninou a oceánem. Zjednodušeně můžeme říct, že z rozsáhlé vodní plochy moří a oceánů se vypařuje velké množství vody, které vlivem proudění vzduchu putuje nad pevninu a dopadá na ni v podobě dešťových či sněhových srážek. Část vody se po dopadu dostane přímo nebo skrze půdu do vodních toků a odtud opět do moře.

malém vodním cyklu voda koluje pouze v rámci téže pevniny (v našich podmínkách především mezi půdou, vegetací, ovzduším a vodními toky a nádržemi). Mezi místem výparu a místem dopadu srážek je podstatně menší vzdálenost než ve velkém vodním cyklu. Navzdory svému názvu způsobuje malý vodní cyklus většinu srážek dopadajících na pevninu.

 

SPECIFIKA MALÉHO VODNÍHO CYKLU V MĚSTSKÉ KRAJINĚ

 

V městské krajině je malý vodní cyklus narušen, a to především kvůli velkému zastoupení nepropustných povrchů, nedostatku zeleně i vodních prvků.

Povrchy, které jsou nepropustné nebo špatně propustné pro vodu, najdeme na zemi i na střechách budov. Patří mezi ně asfalt, beton, dlažební kostky („kočičí hlavy“), betonová dlažba, kamenná dlažba. Mezi propustné povrchy patří štěrk, štěrkový trávník, trávník (či jiný vegetační kryt), mulčovací kůra, dřevěné rošty, dřevěná dlažba, dlažba se zatravněnými spárami, porézní dlažba, vegetační tvárnice, zatravněné voštiny, písek.

Propustné povrchy dokážou absorbovat vodu, která se později vypařuje a zvyšuje vlhkost vzduchu, čímž pozitivně ovlivňuje mikroklima. Část vody, která v zemi zůstane, zvýší půdní vlhkost a doplní zásoby podzemní vody. Je také využita rostlinami, které ji později z listů vypaří do vzduchu.

Nepropustné povrchy vodu nepohltí, ta proto odteče do kanalizace a odtud do vodních toků a dále pryč z daného území, místo toho, aby se vsakovala a následně se vypařováním vracela do ovzduší. Půda, která je takovým způsobem zakrytá, se vyznačuje nízkým obsahem vody a také kyslíku. Nemohou v ní růst rostliny, živočichové zde žijí jen velmi omezeně.

Praktickými důsledky jsou nízká vlhkost a vysoká prašnost vzduchu, malá půdní vlhkost, nízká hladina spodní vody, vysychání pramenů, hynutí vegetace. Krajina celkově vysychá. Neprší pravidelně a mírně, spíše dochází k přívalovým dešťům, které způsobují lokální povodně.

Existují však možnosti, jak vrátit srážkovou vodu do přirozeného koloběhu. Hlavními opatřeními jsou přeměna nepropustných zpevněných ploch na propustné, výsadba zeleně, vybudování zařízení na zadržování dešťové vody (např. jezírka, sudy) a zařízení na vsakování dešťové vody. Mezi zařízení na vsakování dešťové vody patří také stále oblíbenější zelené střechy. Zelenou střechou rozumíme střechu domu nebo garáže, na níž dochází k absorpci dešťové vody na vhodném substrátu (štěrk, zemina s vegetací, oblázky, apod.) současně s hlukovou a tepelnou izolací a ochranou povrchu.

 

JAK LAICKY POSOUDIT KVALITU VODY

 

Existuje mnoho metod sloužících k orientačnímu posouzení kvality vody. Nejjednodušším způsobem je posouzení zápachu a zbarvení vody, přičemž zpravidla platí, že voda čirá, bez zatuchlosti a zápachu je kvalitní.

Spolehlivější metodou je určení bezobratlých živočichů přítomných ve vodě. Není důležité jen jejich množství. Klíčové je nalézt mezi nimi bioindikátory, tedy ty živočichy, kteří jsou citliví na čistotu vody.

Měření pH je pouze orientační metodou, protože tato vlastnost vody je velmi proměnlivá. Mění se během roku, ale také během dne a noci. Ve dne probíhá fotosyntéza, proto je pH vyšší (při fotosyntéze se totiž spotřebovává oxid uhličitý CO2, který se ve vodě běžně rozpouští za vzniku slabé kyseliny). Například v rybnících může při přemnožení řas a sinic dosáhnout pH až silně zásaditých hodnot přes 10. Naopak v mokřadech, v nichž hojně roste mech rašeliník (tzv. rašeliniště), bývá voda extrémně kyselá - pH zde klesá až k hodnotě 3. Na hodnotu pH má vliv také teplota, složení podložní horniny (např. na žulovém podloží je pH kyselé, na vápenném podloží zásadité) či výskyt bakterií.

pH vody udává, zda je kyselá nebo zásaditá (zásaditost je opakem kyselosti). Vyjadřuje se číslem na škále od 0 do 14. Velmi kyselé roztoky (např. kyselina sírová) mají hodnotu pH 0, velmi zásadité roztoky (např. louh) mají hodnotu pH 14. pH 7 je neutrální (např. čistá destilovaná voda). Stupnice pH je logaritmická, což znamená, že např. pH 6 je desetkrát kyselejší než pH 7, pH 5 je stokrát kyselejší než pH 7 apod.

1) * Zkouška vsakování na různých typech povrchů

Anotace

Žáci si uvědomí, které typy povrchů jsou v okolí školy nejčastější. Provedou opakovaně jednoduchý experiment a zjistí, že povrchy se liší schopností přijímat vodu. Při hře seřadí povrchy podle propustnosti.

Místo

Problematická i kontrolní lokalita.

Potřebný čas

70 minut.

Cíle

Žák provede vsakovací zkoušku několika typů povrchů na vybraném místě.

Žák vyhodnotí, které povrchy jsou vhodné pro zadržování dešťové vody v daném místě a které nikoliv.

Žák navrhne opatření pro lepší zadržování dešťové vody.

Pomůcky

samolepicí štítky podle počtu žáků

pro každý tým: digitální fotoaparát nebo mobilní telefon, stopky nebo hodinky s vteřinovou ručičkou, 1,5 l vody v lahvi, plastová trubka se stupnicí, minimálně 20 g plastelíny k utěsnění válce, pracovní list č. 12, karta s fotografiemi propustných povrchů, pevná podložka na psaní

Příprava učitele

Sledování předpovědi počasí.

Učitel musí zaúkolovat týmy, aby si přinesly láhev o objemu minimálně 1,5 litru.

Pracovní postup

Třída se přemístí do vybrané problematické lokality. Týmy si ze školy vezmou 1,5 litru vody ve vlastní láhvi. Učitel naváže na poslední aktivitu v tematickém okruhu Ovzduší, v níž se žáci zabývali vlhkostí vzduchu, tedy množstvím vodní páry ve vzduchu. Pokládá žákům otázky: „Na kterém místě jste naměřili nejnižší a nejvyšší relativní vlhkost vzduchu? V jakých jiných skupenstvích se může voda v přírodě vyskytovat? Jaké znáte druhy a typy vod? Jak krajina zadržuje vodu? Kde se bere ve městě přirozená voda? K čemu je zde dobrá?“

Učitel rozdá týmům pracovní list č. 12, plastelínu a plastovou trubku. Sdělí žákům, že provedou sérii pokusů, které odhalí, jak různé povrchy přítomné v městské krajině umí zadržet vodu. Vyzve týmy, aby si v problematické lokalitě vybrali tři libovolné typy povrchů. Měly by to být takové, které jsou v lokalitě významně zastoupené. Zároveň by si týmy měly zvolit odlišné povrchy, aby třída jako celek získala co nejvíce informací. Tým stanoví hypotézu, tj. pokusí se odhadnout, který z povrchů bude nejvíce a který nejméně propustný.

Tým provede na každém povrchu pětiminutovou zkoušku vsakování následujícím způsobem: Plastovou trubku přiložíme na vodorovném místě kolmo k povrchu. Plastelínu pořádně prohněteme, abychom ji zahřáli a zbavili bublinek vzduchu. Potom jí utěsníme mezery mezi trubkou a povrchem. Na měkkém povrchu (tráva, písek apod.) stačí trubku zatlačit několik milimetrů do povrchu. Do trubky nalijeme 200 ml vody (poznáme na stupnici) a ihned začneme stopovat čas pět minut. Trubku stále pevně držíme v kolmé pozici. Po pěti minutách zjistíme na stupnici, kolik vody se vsáklo.

Žáci vyfotografují průběh pokusu, všechny zkoumané povrchy a rovněž celkový pohled na lokalitu tak, aby na fotografii byly jednotlivé povrchy patrné. S touto fotografií budou žáci pracovat v následující aktivitě. Žáci zaznamenají výsledky všech zkoušek do tabulky v pracovním listu č. 12 a stanoví propustnost povrchu.

Poté se třída přemístí do neproblémové lokality a zde provede zkoušku na jednom až dvou typech převažujících povrchů. Převažují-li v tomto místě povrchy, na nichž žáci prováděli zkoušku v problematické lokalitě, zkoušku opakovaně neprovádí a vyberou si vzácnější typy povrchů. Opět vyfotografují zkoumané povrchy a celkový pohled na lokalitu. Výsledky zaznamenají do pracovního listu.

Zatímco žáci pracují, učitel odpočítá samolepicí štítky odpovídající počtu žáků a nadepíše na ně názvy různých typů povrchů, které žáci zkoumali (např. kyprý písek, udusaný písek, tráva). V případě, že je typů povrchů málo a žáků hodně, lze napsat některé typy povrchů na více štítků či uvést povrchy zcela jiné.

Po poslední vsakovací zkoušce proběhne výměna zjištěných informací mezi žáky prostřednictvím jednoduché hry. Žáci si stoupnou do kruhu zády k sobě. Učitel nalepí každému z nich na čelo štítek s názvem povrchu. Žáci mají za úkol seřadit se co nejrychleji do řady od nejvíce propustného povrchu po nejméně propustný, ovšem bez mluvení. Vyučující má k dispozici kartu s fotografiemi propustných povrchů a v případě neznalosti některého povrchu jej může ukázat.

Po skončení hry se třída přesune na nepropustný povrch, nejlépe na chodník či parkoviště. Učitel se ptá, kam odteče dešťová voda z tohoto povrchu. Žáci odpovídají, hledají nejbližší kanál. Učitel se dále ptá, co se stane s dešťovou vodou, která spadne do trávy. Žáci vyjadřují své nápady.

Domácím úkolem žáků je přenést fotografie lokality a fotografie jednotlivých povrchů z mobilního telefonu či fotoaparátu do počítače a převést je do formátu, který stanoví učitel (jpg, png), přenést do dokumentu Word, apod. Před začátkem následující hodiny musí učitel fotografie vytisknout.

Možná úskalí

Nevhodné počasí: voda se nebude vsakovat, je-li půda už nasycena po vydatném dešti.

Při nedodržení všech pokynů pracovního postupu bude i na nepropustném povrchu voda unikat mezi válcem a povrchem.

Povinné výstupy

Za každý tým vyplněný pracovní list č. 12, fotografie povrchů a lokality jako celku.

2) * Vodní cyklus v městské krajině

Anotace

Týmy si zahrají deskovou hru, při níž si uvědomí, jak je malý vodní cyklus ve městě narušen a jaké jsou důsledky. S pomocí fotografie pořízené v terénu navrhnou konkrétní změny povrchů ve zkoumané lokalitě.

Místo

Třída, ideálně s interaktivní tabulí či projektorem propojeným s žákovským PC.

Potřebný čas

45 minut.

Cíle

Žák zhodnotí zkoumanou lokalitu z hlediska zastoupení propustných a nepropustných ploch.

Žák navrhne opatření pro zlepšení daného místa z hlediska zadržování dešťové vody.

Žák vysvětlí, co je zelená střecha.

Žák vysvětlí rozdíl mezi malým a velkým vodním cyklem.

Žák vysvětlí rozdíl mezi průběhem malého vodního cyklu v přírodní a městské krajině.

Žák objasní příčiny a důsledky narušení malého vodního cyklu v městské krajině.

Pomůcky

pro každý tým: vytištěné fotografie z předcházející hodiny, lepidlo, karta s fotografiemi propustných povrchů, karta s fotografiemi zelené střechy, informační karta se schématem vodních cyklů, herní plán Cesta kapky, informační list - schéma a tabulka znázorňující rozložení zásob vody na Zemi (na rubu herního plánu), hrací kostka, 24 nebo 25 figurek (počet musí být dělitelný počtem žáků ve skupině), pracovní listy č. 12 a 13, mapa městské části

Příprava učitele

Učitel musí fotografie, které žáci pořídili v předcházející aktivitě, vytisknout: fotografie lokalit ve formátu 10 x 15 cm (pro každý tým jednu), fotografie zkoumaných povrchů ve formátu 3 x 5 cm (pro každý tým čtyři až šest).

Pracovní postup

Učitel si s žáky připomene výsledky vsakovacích zkoušek. Ptá se žáků: „Které povrchy byly nejvíce propustné? Které nejméně? Kam tedy dešťová voda odteče? Které povrchy převažovaly?“ Učitel zmíní, že v centrech měst může podíl ploch s nepropustným povrchem dosahovat více než 70 %! Žáci navážou na předchozí hodinu. Nejprve vyznačí v mapě městské části místa, kde prováděli vsakovací zkoušky. Poté dokončí pracovní list č. 12 tak, že do prvního sloupce tabulky nalepí vlastní malé fotografie povrchů.

První polovina hodiny je věnována zhodnocení problémové lokality z hlediska zastoupení propustných a nepropustných povrchů. Učitel dá každému týmu kartu s fotografiemi nepropustných povrchů a pracovní list č. 13. Do jeho středu vlepí žáci fotografii (celkový pohled na lokalitu), kterou pořídili minulou hodinu v terénu a učitel ji vytisknul. Popíšou všechny přítomné povrchy, posoudí jejich vhodnost pro danou lokalitu. U nevhodných povrchů navrhnou jejich výměnu za jiný povrch (viz ukázka v pracovním listu č. 13 pro učitele).

Po uplynutí dvaceti minut si týmy vzájemně prezentují své návrhy.

Druhá část hodiny je věnována malému a velkému vodnímu cyklu. Učitel dá každému týmu obrázek vodních cyklů. Žáci mají popsat, co se na obrázku děje (vypařování, srážky, odtok vody atd.). Učitel vysvětlí rozdíl mezi malým a velkým vodním cyklem.

Následuje simulační desková hra Cesta kapky. Hra má demonstrovat narušení malého vodního cyklu ve městě, což ovšem učitel neprozradí. Každý tým má k dispozici hrací plán, pokyny ke hře, kostku a 24 nebo 25 figurek (jejich počet musí být dělitelný počtem žáků v týmu). Všechny týmy hrají paralelně.

Pravidla hry: Každý žák má k dispozici několik figurek představujících kapky vody ve vzduchu. První žák nejprve nasadí jednu figurku do levého horního rohu obrázku a hází kostkou několikrát za sebou, dokud jeho kapka nedoputuje do velké bubliny v levé nebo pravé části obrázku. Teprve potom nasazuje kapku další žák. Po posledním žákovi nasazuje figurku znovu první žák. Čísla 1 až 6 znamenají, že se žáci mají rozhodnout podle hodnoty, která na kostce padne. Symbol S/L znamená, že se mají rozhodnout podle toho, zda na kostce padne sudé či liché číslo. První kolo končí ve chvíli, kdy všechny kapky doputovaly do bublin v levé nebo pravé části obrázku. Kapky z levé části obrázku zůstaly v krajině, a proto se smějí vrátit do hry - s těmito kapkami se hraje druhé kolo, žáci se opět střídají. Počet kapek ve druhém kole tedy bude nižší než v prvním kole. Hra končí ve chvíli, kdy se v pravé části obrázku nahromadí 20 kapek.

Vysvětlení hry pro učitele: Poměr kapek, které skončí v každém kole v moři, vůči kapkám, které zůstanou v krajině, by se měl blížit 50:50, a odpovídá tedy 50% zastoupení nepropustných povrchů ve městě. Kapky v moři se dostaly z malého do velkého vodního cyklu, který na pevninu přináší obecně menšinu srážek. Navíc se oslabením malého vodního cyklu zvyšují extrémy počasí. Proto kapky ve hře „čekají“ až na počet dvacet a teprve potom vyprší nad pevninou, a to jako přívalový déšť, který může způsobit lokální povodeň či být doprovázen krupobitím.

Po skončení hry se učitel ptá: „V jakém skupenství se vyskytuje voda ve vzduchu? Jak dopadlo první kolo hry? Proč? Co se stane s vodou, která spadne do parku? Která část obrázku reprezentuje malý vodní cyklus? Která část obrázku reprezentuje velký vodní cyklus?“

Učitel znovu zopakuje příčiny a důsledky narušení malého vodního cyklu ve městech. Nakonec sdělí žákům následující zajímavost. Průměrný roční úhrn srážek v Praze (vychází z dat za roky 1961 – 1990 ze stanice Praha - Ruzyně) je 526,6 mm – tedy za rok v Praze na 1 m2 naprší zhruba 500 litrů vody a pakliže je v některých místech podíl nepropustných ploch vyšší než 70 %, odteče zde z 1 m2 do kanalizace až (více než) 350 litrů!

Učitel řekne, že kromě zvyšování podílu propustných povrchů existují i jiné možnosti, jak obnovit malý vodní cyklus, např. budovat malé vodní nádrže či zelené střechy. Učitel vysvětlí, co znamená zelená střecha a ukáže žákům její fotografie.

Možná úskalí

Žáci nepřinesou fotografie pořízené v předcházející aktivitě - v tom případě učitel vytiskne vícekrát fotografii jiné skupiny.

Povinné výstupy

Za každý tým vypracovaný pracovní list č. 12 a 13.

3) Vodní cyklus v městské krajině - aktivity k opakování

Anotace

Žáci si při luštění křížovky a vyplňování pracovního listu zopakují a upevní znalosti získané v předchozích aktivitách.

Místo

Třída, ideálně třída vybavená projektorem či interaktivní tabulí připojenou k učitelovu PC.

Potřebný čas

30 minut.

Cíle

Žák vysvětlí rozdíl mezi malým a velkým vodním cyklem.

Žák vysvětlí rozdíl mezi průběhem malého vodního cyklu v přírodní a městské krajině.

Žák objasní příčiny a důsledky narušení malého vodního cyklu v městské krajině.

Žák vysvětlí, co je zelená střecha.

Pomůcky

lepidlo, nůžky

pro každý tým: čistý papír, karta s fotografiemi propustných povrchů, karta s fotografiemi zelené střechy, pracovní list č. 14, obálka s rozstříhaným textem, informační karta se schématem vodních cyklů, informační list - schéma a tabulka znázorňující rozložení zásob vody na Zemi (na rubu herního plánu)

Příprava učitele

Není nutná.

Pracovní postup

Učitel dá každému týmu prázdný papír, pracovní list č. 14 a obálku s rozstříhaným textem. Úkolem žáků je složit text, nalepit jej na prázdný papír a přečíst. Následně žáci vyplní křížovku v pracovním listu. Učitel společně s žáky úkol zkontroluje, zopakuje, co je zelená střecha, ukáže kartu s fotografiemi zelených střech a kartu s fotografiemi propustných povrchů.

Dále týmy pokračují samostatně ve vyplňování pracovního listu. Po 15 minutách následuje společná kontrola, žáci čtou své příběhy kapek.

Možná úskalí

Nejsou.

Povinné výstupy

Za každý tým vypracovaný pracovní list č. 14.

4) * Mapování a analýza vodních prvků

Anotace

Žáci hledají a dokumentují v okolí školy různé typy vodních prvků, následně zhodnotí jejich dostatečnost a funkce, které v krajině plní.

Místo

Širší okolí školy, třída s interaktivní tabulí či projektorem propojeným s učitelovým PC.

Potřebný čas

Úvod ve třídě 20 minut, následně cca 60 minut domácí práce žáků, závěr 30 minut ve třídě.

Cíle

Žák vyjmenuje alespoň tři mikroklimatické funkce, jež vodní prvky v krajině plní.

Žák vyjmenuje běžné typy vodních prvků a porovná jejich význam pro mikroklima.

Žák analyzuje vodní prvky v okolí školy z hlediska jejich velikosti, typu, mikroklimatických i dalších funkcí.

Žák zhodnotí okolí školy z hlediska dostatečnosti vodních prvků a jejich významu pro mikroklima.

Pomůcky

rozstříhané fotografie vodních prvků, digitální fotoaparát či mobilní telefon pro každý tým: mapa městské části nebo mapa okolí školy, pracovní list č. 15, informační karta - hodnocení vodních prvků, tvrdá podložka na psaní

Příprava učitele

Učitel odebere tolik dílků rozstříhaných fotografií vodních prvků, kolik je žáků ve třídě. Musí zkontrolovat, zda tvoří dohromady dvojice.

Pracovní postup

Práce ve třídě

Podstatou této aktivity je nalezení, zmapování a zhodnocení co největšího množství vodních prvků v širším okolí školy. Oblast by měla zahrnovat problematickou i kontrolní lokalitu.

Aktivita začíná ve třídě, kde se žáci jednoduchou hrou seznámí s různými typy vodních prvků. Učitel dá každému žákovi libovolnou kartičku (polovinu fotografie). Žák má za úkol najít spolužáka s druhou polovinou fotografie. Je-li ve třídě lichý počet žáků, učitel se zapojí do hry. Až žáci vytvoří dvojice, zamyslí se nad tím, jak se daný vodní prvek nazývá a kde (zda) se v okolí školy vyskytuje. Postupně všechny dvojice představí své fotografie spolužákům. Učitel aktivitu shrne vyjmenováním všech prvků.

Učitel zadá týmům povinnou domácí práci, rozdá pracovní list č. 15 a mapu městské části. Úkolem je nalézt v širším okolí školy co nejvíce vodních prvků a zanést je do mapy i pracovního listu. Učitel stanoví hranice zkoumaného území.

Práce v terénu

Žáci pracují na úkolu ve svém volném čase (buď v celém týmu, nebo v doprovodu rodičů). Týmy soutěží v nalezení co největšího množství vodních prvků. Každý nalezený prvek vyfotografují, zaznamenají do pracovního listu a zanesou jeho polohu do mapy. Pořízené fotografie musí žáci doma přenést do počítače a donést do školy ve formátu, který určí učitel.

Práce ve třídě

Učitel rozdá týmům informační list pro zhodnocení vodních prvků. Žáci prostudují přehled funkcí, které mohou vodní prvky plnit. Učitel se ptá, které z funkcí mají souvislost s mikroklimatem, žáci říkají a zdůvodňují své názory.

Učitel vysvětlí, že význam, hodnota vodního prvku nezáleží jen na jeho velikosti a podobě, ale právě na funkcích, které plní. Pro hodnocení slouží tabulka v informačním listu. Učitel vysvětlí, jaký je rozdíl mezi zpevněným a nezpevněným břehem, a mezi přímým a meandrujícím tokem. Žáci mají za úkol pracovat 5 až 10 minut samostatně, přidělit všem nalezeným prvkům body do pracovního listu a následně body sečíst.

V poslední fázi hodiny prezentují týmy pomocí projektoru či interaktivní tabule fotografie nalezených prvků a doprovázejí je komentářem. Žáci společně zhodnotí stav lokality.

Možná úskalí

Žáci nesplní domácí úkol.

Povinné výstupy

Za každý tým vypracovaný pracovní list č. 15, fotografie nalezených vodních prvků.

5) Posouzení kvality vody ve vodním toku nebo nádrži

Anotace

Žáci zkoumají blízkou vodní nádrž či vodní tok. Loví bezobratlé živočichy, identifikují mezi nimi bioindikátory. Všímají si zbarvení a zápachu vody, změří pH. Na základě svých zjištění posoudí kvalitu vody.

Místo

Vodní tok nebo vodní nádrž v okolí školy.

Potřebný čas

45 minut.

Cíle

Žák ovládá práci s pomůckami k odchytu a sběru vodních bezobratlých živočichů.

Žák se orientuje v určovacím klíči.

Žák dodržuje pravidla bezpečné manipulace s živočichy při jejich odchytu a pozorování.

Žák odhadne stupeň znečištění vody na základě zjištěných fyzikálně chemických parametrů a přítomnosti vodních živočichů.

Žák vysvětlí pojem bioindikátor, identifikuje bioindikátory mezi nalezenými živočichy.

Žák vysvětlí, co je pH a jaký má vztah ke kvalitě vody.

Žák se orientuje na stupnici pH, změří reakci univerzálním indikátorovým papírkem.

Žák zhodnotí kvalitu vody na základě zbarvení, zápachu, (a) pH vody a přítomnosti vodních živočichů.

Pomůcky

pro každý tým: mapa městské části nebo mapa okolí školy, pracovní listy č. 16 a 17, informační karta k posouzení kvality vody a měření pH, lupa, pinzeta, cedník, zkumavka s třemi kusy pH indikačních papírků, 2 bílé plastové misky, dichotomický určovací klíč vodních bezobratlých, kádinka nebo průhledný kelímek, tvrdá podložka na psaní, pitná voda z vodovodu v půllitrové průhledné láhvi

Příprava učitele

Není nutná.

Pracovní postup

Aktivita je vhodná zejména tehdy, nachází-li se vodní tok či nádrž přímo v problematické nebo kontrolní lokalitě.

Třída se přemístí do terénu. Učitel rozdá žákům všechny pomůcky, informační a pracovní listy. Vysvětlí žákům, co je pH a jak se měří. Předvede práci s pomůckami k lovu a sběru živočichů a zdůrazní nutnost šetrného zacházení s živými živočichy. Společně s žáky zopakuje, co znamená pojem bioindikátor.

Dále již pracují žáci samostatně, učitel pouze kontroluje plnění jednotlivých úkolů a poskytuje rady. Učitel doporučí, aby si žáci rozdělili úkoly, nejlépe tak, že dva žáci měří pH a posuzují zbarvení a zápach vody a zbylí žáci loví a určují bezobratlé živočichy. Bezobratlé živočichy žáci uchovávají pro prezentaci, velké živočichy vyfotografují. Průběžně vyplňují pracovní list. Donesli-li žáci ze školy pitnou vodu z kohoutku, mohou změřit její pH a porovnat s vodou z terénu.

Po 30 minutách následuje prezentace týmových výsledků: žáci porovnají naměřené ukazatele a vzájemně si ukážou nalovené živočichy. Společně stanoví stupeň znečištění vybrané lokality.

Možná úskalí

Nebezpečí spojená s pobytem u vody.

Povinné výstupy

Za každý tým vypracovaný pracovní list č. 16 a 17, fotografie velkých nalezených živočichů, fotografie žáků při práci.

Zkouška vsakování na různých typech povrchů

Vodní cyklus v městské krajině

Mapování a analýza vodních prvků

Posouzení kvality vody ve vodním toku nebo nádrži