Jako poslední výzkum jsme absolvovali měření dopravního zatížení Nuselského údolí, které nese již téměř zapomenuté označení Jamrtál.  Aktivitu jsme uvedli diskuzí o způsobech dopravy a i za pomocí pracovních listů si představili zatížení životního prostředí různými dopravními prostředky. Děti těšilo, že jsme kolektiv, který se do školy přepravuje téměř výhradně městkou hromadnou dopravou nebo dochází pěšky. Výsledky terénního výzkumu už tak potěšitelné nebyly.

Samotný terénní výzkum probíhal ve čtyřech skupinách na dvou lokalitách, na každé z nich navíc v obou směrech dopravy. Každá ze skupin absolvovala první měření, po kterém se přesunula na druhou lokalitu. Celkem jsme tak měli osm vstupů pro závěrečné vyhodnocení. Bohužel se dětem potvrdilo očekávání, že naprostou většinu dopravních prostředků projíždějících Nuslemi (ať už  v západo-východním směru podél Botiče v Křesomyslově ulici, nebo v severo-jižním směru na počátku Bělehradské ulice) tvoří nevytížená osobní auta, nejčastěji pouze s řidičem. Tento trochu neveselý fakt ale ve vnímání dětí přehlušilo jedno nečekané setkání – ve vybetonovaném korytě Botiče si totiž kráčel čáp černý, kterého alespoň letmo zahlídly všechny pracovní skupiny.

Naše pozornost mu ale nebyla až tak milá, a tak vzlétl a poněkud těžkopádně zamířil směrem k Pankrácké pláni. Pro 5.A to byla intenzivní tečka za přínosnou účastí v celém projektu Město do kapsy.

Jako jednu ze vstupních badatelských aktivit v projektu jsme zvolili výzkum lišejníků a nutno říci, že zaujetí pro věc se projevilo u žáků i v následujících týdnech, kdy hlásili nálezy určitých druhů lišejníků při pobytech s rodiči v přírodě a na výletech. Do tématu nás každopádně do tématu uvedla skupinová práce nad tajenkou a pracovními listy. Následně jsme zkoumali na základě map úroveň znečištění ovzduší v naší části Prahy a porovnávali ho s ostatními lokalitami, ať už s těmi, kam jsme absolvovali nějaký výlet, s těmi kde děti bydlí a v neposlední řadě s těmi s nejvyššími koncentracemi škodlivých látek. Děti neměly k dispozici pouze mapy koncetrace SO2, neboť právě k těmto údajům nám měl pomoci terénní výzkum.

A tedy hurá do terénu s cílem v Křesomyslově ulici zkoumat dvacet prvních stromů východním směrem od školy, tedy směrem k Fidlovačce, a dvacet stromů směrem západním, tedy pod Nuselský most. Děti překvapilo, na kolik se liší přítomnost lišejníků, našich hledaných bioindikátorů, v tak velké blízkosti. Zatímco směrem k Nuselskému mostu bylo pouhých osm stromů s lišejníky, několik desítek metrů směrem opačným byly lišejníky mnohem hojnější a také jejich porosty rozsáhlejší. Byly rovněž druhově pestřejší, každopádně co se týká funkce bioindikátoru měly stejně vypovídající hodnotu jako první zmíněné. Z obou lokalit v blízkosti naší školy vyplynulo, že koncentrace SO2 je nižší než 20 mikrogramů na metr krychlový a v závěrečné reflexy jsme si ujasnili, jak vzdáleno je toto číslo limitům i náš výsledek konfrontovali s příslušnou mapkou Prahy.